Hubený, světle hnědý kůň ještě jednou klátí nohama na vykachličkované podlaze, jakoby chtěl utéci. Probodnutí krku ukončí jeho krátký život. Stejně jako ostatní zvířata i hříbata na jatkách umírají vykrvácením.
Řezník vysvětluje: „Z deseti narozených hříbat jich jde osm na jatka, protože na jezdectví a chov jich je potřeba mnohem méně.“
Na jatka přijelo hříbě s klisnou, protože samotné mladé zvíře by šlo těžko. Mladý hřebec se ještě pokouší sát od matky, ale je vytahován ven a zůstává sám s řezníkem. Zařehtá, je nervózní. Klisna na voze se k němu snaží dostat. „Někdy hledá své hříbě několik dnů,“ říká majitel.
„Samozřejmě je škoda každého mladého zvířete, které musí zemřít,“ tvrdí řezník, „také prasata nejsou moc stará, když jsou porážena.“ Neříká to ironicky, ale velmi vážně.
Poslední malý hřebec, který zde dnes bude zabit, je jen 4 měsíce starý a už splnil svou povinnost – sezónní vození turistů na svém hřbetě.
„Je téměř nemožné, aby se chovateli splnil jeho sen o narození „elitního hříběte“, vysvětluje A. G. Gothe, která vykupuje koně od řezníků. „Správný kůň musí mít „liščí barvu“, sněhobílou hřívu a ocas. Pak má hodnotu minimálně 15 000 Euro.“
Jen málo koní vyhovuje tomuto ideálu. Jak říká rakouský majitel koní, asi 96 % hřebců a 80% klisen těmto kriteriím neodpovídá a jdou na jatka. Každý hřebec také může být levně prodám n aukci.
Jezdci a chovatelé tam výhodně kupují koňskou elitu. Obchodníci s dobytkem kupují nejlevnější koně pro italská jatka, kde je maso hříbat považováno za delikatesu.
Pro hříbata to znamená dlouhý transport, málo krmení a jatka. Tam se vystrašená zvířata snaží utéct pracovníkovi, který je chce omráčit omračovací pistolí a musí zasáhnout přesné místo v mozku. Ačkoli každé hříbě několikrát zastřelí, třepou se zvířata ještě při zavěšení na pás a vykrvácení.
Vždy na jaře se znovu narodí mnoho hříbat. Krátce po narození klisny znovu zabřeznou, aby po 11 měsících březosti mohli porodit další koně, určená na jatka.

Útulek pro koně potřebuje nutně Vaši pomoc!!

Útulek pro opuštěné koně v Topolanech u Vyškova o. s. Zachraňte koně nutně potřebuje pomoc. Jeho finanční situace je taková, že hrozí nejen zánik útulku, ale i nedostatek potřebné péče o zvířata, která v útulku nyní jsou. Před nedávnem o útulku natáčela Česká televize pořad Chcete mě?, ale bohužel s minimální odezvou.

Můžete-li, přispějte prosím na záchranu koní. Pomoci můžete buď finančně nebo poskytnutím krmiva (ječmen, oves, seno).

Č.ú. 164676365/0600

OSZK, Topolany 11, 682 01 Vyškov, tel: 517 362 022, fax:517 361 040
Mail: zachrante-kone@volny.cz
stránky: http://www.volny.cz/zachrante-kone/

Podrobnější informace o transportech koní

Evropské organizace na ochranu zvířat monitorovali průběh transportů a zdokumentovali neuvěřitelné utrpení koní a porušování mnoha předpisů.

 

Koně jsou natlačeni těsně na sebe, v jednom kamionu spolu cestují koně, kteří se vzájemně neznají a koně různého stáří a pohlaví, což je zakázané. Tyto koně se mohou v důsledku zápasení ve stísněném prostoru závažně zranit. Koně často nejsou přivázáni nebo jsou naopak uvázáni tak těsně k sobě, že se ztěží mohou hýbat.

Jsou používány nevhodné a zastaralé kamiony, přestávky určené k napájení, krmení a odpočinku jsou buď naprosto ignorovány nebo hrubě podceňovány. U kamionů byla několikrát zjištěna nedostatečná ventilace a prázdné napáječky. Také bylo zjištěno používání vícepatrových kamionů, což je při přepravě koní zakázáno.

Některá zvířata stráví celou cestu bez odpočinku, vody  a krmení. Řidičům je přikázáno koně nenapájet, kvůli snížení nákladů a zkrácení doby trvání cesty a tím snížením nákladů a také, protože konzumenti chtějí „nenasáklé maso“.

Vědecké důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdravého koně velký problém. Po této době je kůň psychicky i fyzicky vyčerpán. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří a podmínky rozhodně nejsou optimální.

Tělo koně je tvořeno 60-70% vody a i 20% ztráta vody může vyústit smrt. Denně kůň potřebuje vypít asi 30-50 l vody. I kdyby byla voda k dispozici (což se často neděje), rozhodně to není výše požadované množství. Někteří koně navíc z důvodu stresu odmítají během přepravy přijímat vodu.

Mezi nejčastější zdravotní problémy, kterými koně na cestě trpí, patří dehydratace, hladovění, stres, zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce,  žaludeční vředy a mnoho zranění.

Někteří koní během cesty ztratí rovnováhu a spadnou. Pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny.

 

Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházelo. Proces požadovaný zákonem je omráčení kovovým šroubem z pistole do čela koně a následné podříznutí krku. Velmi často nedochází k omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou také zvířata porážena před očima ostatních koní, čím je porušován polský zákon.

 

Cesta

Již na česko-polských hranicích v Českém Těšíně jsou koně v žalostném stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z České republiky jsou koně vezeni přes Slovensko, Maďarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísné kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní.

 

Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní v naprostém vyčerpání, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.

 

Odkud koně pocházejí?

Na jatka jsou prodáváni koně všech plemen a velikostí, většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro které přestali být koně lukrativní – kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová speciálně na maso. K uspokojení vysoké poptávky jsou prodáváni i mladí koně a hříbata.

 

Proč tyto transporty probíhají?

Italští konzumenti požadují čerstvé koňské maso, polští koně jsou relativně levní a polské zákony není těžké obcházet.

Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval počet koní z milionu na současných 500 000.

Hlavními registrovanými obchodníky s koňmi jsou Animex SA Varšava (vlastněna Smithfields Foods. Inc (USA) ) a Cosmosem Czestochowa. Průměrná cena za získaného koně je asi 250 britských liber.

 

Zákon

Nejvyšší kontrolní úřad Polska (NKU), který vývoz živých koní kontroluje, kromě jiného  zjistil, že ani jeden z polských hraničních přechodů nesplňuje požadavky dovolující humanitární pomoc a zacházení se zvířaty, vysoký podíl polského obchodu je protizákonný, i legálně pracující organizace ignorují práva zvířat tím, že převáží koně v přeplněných kamionech, koně nejsou přivázána a je jim odepřena voda a krmivo, zvířata jsou při nakládání a vykládání bita.

Výzkum vedl k závěru, že  70% veškerých transportů nese oběti na životech koní.. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny.

 

Zákon na ochranu zvířat Polské republiky (21.8.1997) obsahuje články, podle kterých by mohly být transporty s koňmi okamžitě ukončeny - jsou však naprosto ignorovány, jak potvrzuje i NKU. Tento zákon vyžaduje humánní zacházení se všemi zvířaty - zvířata nesmí být uhozena do hlavy, břicha či dolních částí těla tvrdými či ostrými předměty. Za týrání zvířat je považováno transportování zvířat takovým způsobem, který u nich vyvolá zbytečné utrpení a stres, těsné uvazování zvířat, nutící setrvávat v nepřirozené pozici vyvolávající bolest, zranění či smrt.

Protože jsou doklady často falšovány a je těžké zjistit, jakými nemocemi zvíře trpí nebo jaké léky mu byly podávány a protože veterinární kontroly na hranicích často neprobíhají, mohou se také transporty zvířat za takovýchto podmínek podílet na ohrožování lidského zdraví, když se maso z těchto zvířat ocitne na talíři lidí. Může obsahovat střevní parazity nebo pro člověka nebezpečné léky.